Filarmonica della Scala, Riccardo Chailly, Alexander Malofeev - Dvořákova Praha 2026

Dvě geniální díla s pořadovým číslem 4, hudební jazyk promlouvající z Ruska na západ, sestup z Gis dur do Fis dur, tedy v hudebních dílech zřídka užívaných hlavních tónin. To jsou možné vnější znaky kombinace Klavírního koncertu č. 4 Sergeje Rachmaninova a Symfonie č. 4 Petra Iljiče Čajkovského. O přátelství druhého z nich s Antonínem Dvořákem bylo již napsáno mnoho a festival se k Čajkovského dílu i proto často obrací. Spolu s Rachmaninovem však vytvoří možná méně obvyklou, ale o to zajímavější dvojici. Oba skladatelé jsou ve světě pokládáni za reprezentanty ruské hudby, Čajkovskij byl ale ve své vlasti obviňován, že až příliš přijímá inspirace ze západu. Rachmaninov pak opustil Rusko po revoluci roku 1917. Jeho koncert z roku 1926 patří do doby, kdy autor reflektoval hudbu Bély Bartóka či svého exkrajana Igora Stravinského. V díle se najdou i zřetelné ohlasy George Gershwina a jeho Rhapsody in Blue, což bylo v té době zcela nové dílo. Čajkovského čtvrtá symfonie se někdy označuje jako „Osud“, s Beethovenem ji spojuje i výrazný čtyřtónový motiv.

1. 01
   Sergej Rachmaninov

   Klavírní koncert č. 4 g moll, op. 40
2. 02
   Petr Iljič Čajkovskij

   Symfonie č. 4 f moll, op. 36