Inaugurační koncert šéfdirigenta Janáčkovy filharmonie Ostrava

Dobu 19. století lze považovat za zlatý věk virtuosů, kteří po vzoru Paganiniho putovali po Evropě a publiku stavěli na odiv své technické mistrovství. Byli však i tací, které samoúčelná virtuozita popouzela, a po vzoru Beethovena spěli k vyšším metám. Jedním z nich byl i německý skladatel Johannes Brahms. Pro svého celoživotního přítele Josepha Joachima, jednoho z největších houslistů své doby, v roce 1878 zkomponoval uprostřed přírody v okolí rakouského Wörthersee dílo, které se stalo milníkem mezi romantickými houslovými koncerty. Brahmsův koncert, jehož myšlenková hloubka má parametry symfonie, je nejen vrcholným uměleckým dílem, ale také interpretační výzvou pro sólistu. Patnáctá symfonie z roku 1971 uzavírá symfonickou tvorbu ruského skladatele Dmitrije Šostakoviče. Jeden z nejvýznamnějších symfoniků 20. století ji pojal jako retrospektivu své dosavadní tvorby. Na způsob koláže ji okořenil citáty a odkazy k významným skladatelům a jejich skladbám napříč hudební historií. Šostakovičův symfonický epilog uchvacuje mistrovským zacházením s orchestrální paletou, která je zdrojem dramatického, emocionálně bohatého a filozoficky hlubokého hudebního výrazu.

1. 01
   Johannes Brahms

   Koncert pro housle a orchestr D dur op. 77
2. 02
   Dmitrij Šostakovič

   Symfonie č. 15 A dur op. 141